Outfit| Grey TUTU skirt

Nad nikým se nepovyšuj, ale ani se před někým neponižuj

Nechci, ani nebudu tvrdit, že já jsem v tomhle ohledu nějaký příklad správného jednání. Je to vlastně skoro naopak, dlouho jsem se před lidmi ponižovala, nevím vlastně ani proč, byl to možná ten věčný pocit, že prostě nezapadám, tak jsem se ponížila, abych zapadla. Tohle období přešlo rovnou do povyšování se nad druhé, byla jsem mladá a hloupá, myslela jsem si, že jsem už něco dokázala, že jsem něco víc. Nikdo nejsme nic víc, to jak jsme oblečení, kolik máme peněz, jak vypadáme, neznamená, že jsme něco víc než ostatní. Možná je to klišé, ale na svět jsme všichni přišli bez ničeho, byli jsme si rovni. Na čem opravdu záleží, je to, jací jsme uvnitř, neznám nikoho krásnějšího než mého téměř devadesátiletého dědečka, jeho tvář je plná vrásek, jeho vlasy bílé jako sníh a jeho oči, stačí se do nich podívat a vidíte tolik vzpomínek, bolestí, radostí, tohle je ta pravá krása. Proč se na ni dnes tak zapomíná? Proč je krása vnější nejdůležitější?

Dnes je moderní být povrchní, k povrchním lidem vzhlížíme, myslíme si, že jsou něco víc než my, ale co je vlastně pod tou maskou? Většinou velké prázdno, neštěstí, vnitřní rozervanost. Ale to je částečně u nás všech, každý má nějaký svůj příběh, každý z nás prošel něčím, co ho změnilo, co ho ranilo. Dobré životní zkušenosti nás bohužel málokdy změní, nejvíc se na nás podepíšou právě ty špatné, to když nám je ublíženo, spadneme na dno. Ale musíme se zvednout, to je právě ta zkouška života. Většinou nejvíc padneme právě při povyšování, dřív nebo později, na tom nezáleží. Co dáš, to se ti vrátí, zkoušky života nejsou špatné, pomáhají, pomáhají vám být lepším. Ale co se snažit být lepší i bez těchto zkoušek?