Rakouská krev

Jsem člověk, ke kterému není jednoduché najít cestu, možná to dělá ta rakouská krev po mé prababičce. Děkuju babi, mohla jsi mi dát ale spíš víc těch blonďatých vlasů. Nepouštím si lidi k tělu už jen z toho důvodu, že je tu možnost, že mi ublíží, zraní mě. Mám ale kolem sebe pár lidí, kteří si tu cestu našli, kteří se dostali k tomu, jaká opravdu jsem, pro ně bych udělala vše, i život položila. Stejně je to zvláštní mít někoho rád víc než sebe, zvláštně naplňující pocit.

Víte, občas mám problém vydržet sama se sebou, překvapivě, sama mám chuť si občas nafackovat, protože pokud hledáte experta na dělání chyb, tak jsem jím já a pokud hledáte experta na opakování chyb pořád dokola, tak to jsem já tuplem. Asi je to ale nějaká součást mě, chybovat, učit se, dělat přešlapy, ale o tom život je, o bláznění, o radosti i o slzách.

Život je také o pestrosti, o pestrosti žití o lehkosti bytí o minimalismu lidí o maximalismu příběhů. Miluji život, miluji bláznovství, miluji i ten pocit, že jsem doma všude, ten neskutečně naplňující pocit, který mám při cestování. Respektuji to, kým jsem, se všemi chybami, vadami, nedokonalostmi, bláznovstvím, mám ráda sebe, tak jak jsem. Našla jsem to, co jsem hledala, to co hledáme všichni, vnitřní spokojenost.