Honba za Masarykem

Peníze jako cíl, peníze jako pán, nikoli služebník. Když se dnes někoho zeptáte, co by si do budoucna přál, mnozí odpoví, být bohatý. Ale co to je vlastně to, být bohatý? Přináší nám to opravdu nějaký pocit plnosti, duševní celistvosti? Neříkám, že peníze nejsou důležité, ale přijdou mi jako hloupý cíl. Víte, můj cíl je prostý a zároveň neskutečně těžký, chci žít život, o kterém budu moci říct, že je naplněný, že jsem šťastná, mám rodinu, milujícího manžela, přátele, za které bych položila život a dělám to, co mě baví. Chci být takovým člověkem, kterého když potkáte, vykouzlí vám úsměv na rtech, i když máte zrovna špatný den, chci inspirovat. Chci být nejlepší možná verze sama sebe, pracovat na sobě každý den a vědět, že má existence tady má nějaký smysl. A já věřím, že tohle všechno jednou dokážu, věřím, nevzdávám se a bojuju, protože možná jsem jeden člověk z miliard, ale i jeden člověk může změnit svět, možná svět jednoho člověka, možná víc. Nenechávejme si život protéct mezi prsty a pak zjistit, že jsme jen další zničenou existencí, která si může všechny ty své Masaryky, Destinnové a Palacké vzít s sebou do hrobu, protože nemá nikoho jiného. Peníze vám totiž štěstí nezařídí, vy ano.