All black

Jedu vlakem, kterým prochází skupinka dělníků romského původu hledající místo na sezení. Ano, jsou trochu cítit, jsou špinaví, možná i tento fakt přidává na tom, že na ně velká většina lidí kouká pohrdavými pohledy. Vlak je plný, tak se zastaví kousek ode mě, vedle kočárku s holčičkou, kterou cesta evidentně nebaví a začnou jí bavit, holčička na ně nehází pohrdavé pohledy, ba naopak, je ráda, že má o zábavu postaráno. Ta dětská bezprostřednost mi přijde úžasná, neřeší, kdo jste, kolik máte na účtě, jaké barvy kůže jste a další povrchnosti. Přijde mi, že dáváme příliš velkou váhu předsudkům, prvním dojmům a názorům společnosti. Vemte si i hloupý příklad toho, že na stavbě jeden maká a zbytek kouká, sáhněme si do svědomí, kdo z nás se v práci neulejvá, když může nebo není alespoň chvilku na telefonu? Možná kdybychom byli tak bezprostřední a nesoudili stejně jako to malé dítě, zažijeme mnohem víc, poznáme víc. Možná ale ne, kdo ví.