Stálost

Spíše nestálost v mém případě. Kolikrát si říkám, jak bych chtěla být stálá, mít všechno nalinkované, neměnit své názory tak často, ale pouze věkem a zkušenostmi, jak to dělají dospělí. No místo toho měním své názory jak na běžícím pásu, no spíš v afektu emocí, ale ty my ženy prostě máme, nebo se na ně alespoň často vymlouváme. Přichází jaro, už to cítím v kostech a bohužel i v nose, protože naše kočka začíná línat, takže vypadá jako obrovský chomáč chlupů, u kterého ani nenajdete hlavu, když se schoulí do klubíčka. Občas bych chtěla být tou naší kočkou, jediné mé starosti by byly co sníst a kde se uvelebit a prospat život, snila bych si o sýru, šunce a myších, no nebyl by to krásný život? Ale já stejně neměnila, asi ani tu svou nestálou povahu. Je pravda, že lidé kolem mě to se mnou nemají zrovna lehké, ba naopak. O to víc si jich ale vážím, že snášejí mé výlevy nálad a stejně mě mají rádi, alespoň doufám. Vraťme se k jaru, jak já to období miluju, všude všechno kvete, na ulicích se mění šeď zimního oblečení v jarní barvy a všichni mají tak nějak lepší náladu, všechno je hezčí a celý svět se směje. Vím, zní to trochu kýčovité, ale tohle je pro mě jaro. Jak jsem vlastně přešla ze stálosti do jara, to bude to mé plynulé přeskakování témat, které tak často zmiňují mí kamarádi. Když já toho mám vždycky tolik co říct, no a pak mě napadne něco jiného, když třeba vidím nějaký podnět, ale já se vždy zvládnu vrátit i k tomu starému tématu, opravdu! No zpátky k té stálosti, já nevím, možná přijde věkem, možná taky ne, ale teď nějak věřím, že je součástí mě a že mou součástí má být, protože bez ní bych to já nebyla. Jistou stálost mám, co se týče důležitých rozhodnutí, názorů, ty neměním již léta, ale na to, co se mi líbí, co chci a co nechci, to už je jiný příběh, který se mění každý den.