Praha

Středa pro mě byl jeden z nejkrásnějších dní za poslední dobu. Vstaly jsme brzo ráno, vzaly proteinové tyčinky a granule pro bezdomovce a jejich čtyřnohé přátele a vyrazily na procházku po Praze, prostě jen tak. Bylo krásné dělat někomu radost a zároveň vidět, že si toho lidé váží.

Všechno ale není jen růžové, události posledních dní mě donutily zamyslet se nad tím, na kolik si vlastně vážíme své důstojnosti, pokud ještě samozřejmě nějakou máme.  Vezměme si takové „vlezdoprdelky“, každý minimálně jednu ve svém okolí má. Mají ale takoví lidé ještě nějakou hrdost, důstojnost, loajálnost? Jistě, pokud něčeho chceme dosáhnout, musíme se snažit, ale snaha v to, zdokonalit sama sebe se od podlézání ostatním opravdu liší. Vždyť právě většina těch „vlezdoprdelek“ neskončí nikde jinde, než jak jejich název naznačuje, většinou zůstanou u pozadí celý svůj život. Velmi zábavný, určitě naplněný život, že? Nemyslím tím to, že bychom neměli mít pokoru, ba naopak pokora je opravdu důležitou součástí našeho života, veřejného i soukromého. Nikdy nejsme tak dobří, abychom nemohli být lepší, nikdo z nás není Bůh, byť ho za něj mohou ostatní považovat. Život je o nás, je o tom, zda chceme zůstat u pozadí nebo se zdokonalovat a s hrdostí, důstojností, ale hlavně pokorou rozvíjet své možnosti. Každému z nás bylo dáno do vínku něco jiného, každý máme nadání, nezáleží na co, ale záleží, jak na sobě budeme pracovat, jak se postavíme k životním zkouškám, jak si uspořádáme naše hodnoty. Tak co říkáte, je lepší být svým, tvořit svůj vlastní úspěch nebo podlézat úspěšným? Volba je jen na vás.