Stop uniformitě

Dneska bych vám ráda něco pověděla k tomu, co si já myslím o stylu. Víte, co miluju na módě nejvíc? To, že si s ní můžete hrát, že jí můžete vyjádřit sebe, svou momentální náladu. Tady v Čechách mě mrzí ta místní úzkoprsost, vezmete si kožich a už jste za Rusku, vezmete si parku a čepici a jste za hipstera, náš národ tak rád škatulkuje a soudí, že mi je z toho občas do pláče. Každý máme přece svůj styl, který se vyvíjí, věkem, zkušenostmi, prostředím.

Měla jsem období v životě, kdy jsem se bála obléct nějak jinak než dav, protože by mě ten dav odsoudil, ale jednou jsem si řekla dost, nebudu přece dělat něco, co chtějí druzí, nenechám se k ničemu nutit, nechci být stejná jako x dalších lidí, protože to nejsme, nejsme stejní, každý z nás je dokonalá, jedinečná bytost. Chceme se pořád někomu podobat, ale neuvědomujeme si, že ten, komu bychom se měli chtít nejvíc podobat, jsme my, využít každou možnost, jak se zdokonalit, vyrůst a poznat. Poznávání je v životě tak důležité, poznávání věcí, lidí, ale hlavně nás samotných, krásné na tom je, že je pořád co poznávat, pořád něco nového k objevení.

Co tímhle vším chci ale říct, jste jedinečná osobnost, nikdo na světě není stejný, tak se nebojte ukázat, kdo jste. Nebuďme součástí stáda módních trendů, ukažme, že máme styl, ať je jakýkoliv, vždyť to je právě to krásné, rozmanitost světa, rozmanitost přírody a rozmanitost nás lidí, kterou se ale tak zoufale snažíme změnit v uniformitu.