Věčná nespokojenost

Poslední dobou kolem sebe stále vidím víc nespokojenosti, většinou spojenou se závistí. Závidíme peníze, krásu, práci a spoustu dalších materiálních věcí, paradoxně to nemateriální už tolik nezávidíme, protože si na to nemůžeme sáhnout, nemůžeme to vlastnit, nemá to pro nás takovou hodnotu, přitom je to mnohem hodnotnější. Nejsme spokojeni s tím, co máme, chceme pořád víc, když to víc dostaneme, stejně chceme ještě víc. Je to začarovaný kruh. Jak z něj vystoupit? Nemohu říct, že by se mi to úplně povedlo, ale myslím, že jsem na dobré cestě. Začala jsem se soustředit na to dobré na všem, protože se opravdu něco dobrého na všem dá najít, pokud mám něco, s čím nejsem spokojená, snažím se pracovat na změně. V tom si myslím, že je ta změna, co jsem udělala. Snažím se méně si ztěžovat a více pracovat na tom, abych neměla důvod ke ztěžování a je mi teď mnohem lépe, všechno je takové hezčí, snazší.

Opravdu si neuvědomujeme, jak moc toho je v hlavě, v našem přístupu k životu. Že náš životní příběh si utváříme my a je jenom na nás jestli bude šťastný nebo ne. My máme tu moc změnit svůj osud, pokud to tak rádi nazýváte, já zrovna mezi fatalisty nepatřím. Pokud budete myslet pozitivně, přitáhnete k sobě to pozitivní, když negativně, tak to negativní, nemusíte tomu věřit, ale opravdu to tak funguje, vždy.

A nezapomínejte na to, že slunce za mraky opravdu je.