Belfast

Článek z Belfastu píšu už strašně dlouho, chtěla jsem ho napsat už v letadle, potom ve vlaku, na přednášce, ale nic z toho nějak nevyšlo. Píšu ho až teď, ve vlaku ve zvláštně melancholickém rozpoložení. Přemýšlím, kdo jsem, co jsem za ty roky zažila, co jsem udělala a jak bych nic z toho nevrátila. Belfast bych nevrátila na 100%, byla to nejpohodovější dovolená za poslední dobu. Cítila jsem volnost, svobodu. Zažili jsme pravé dobrodružství, cestu z Katovic centra na letiště s cizíma lidma v taxiku, protože nejel autobus, společný Uber z letiště s polákama v Belfastu a spoustu random setkáni s místníma. Ušli jsme tisíce kilometrů, lezli po kopcích a pili irské pivo. O tomhle to pravé cestování totiž je, poznávat, ptát se, ztrácet se, prostě nemít zabořený nos v mobilu a žít. Proto se ani já dnes nebudu rozepisovat, nebudu dávat tipy, kam zajít (Poundland je super ale mimochodem), snad mi to odpustíte.