Domácí násilí: Stále opomíjené zlo

Původně jsme chtěli zorganizovat další ročník blogerského bazaru, ale nakonec z toho sešlo. Přijde nám, že šířit osvětu po internetu je daleko efektivnější, než prodat pár kousků oblečení za třetinovou cenu. Stejně jsme nakonec část našich šatníků odnesli do azylového domu – a to můžeme udělat i bez bazaru. Rozhodli jsme se tedy zaměřit se na domácí násilí, protože nám přijde jako málo diskutované téma. Kdo z nás vůbec ví, co všechno do pojmu domácí násilí spadá? A myslíte si, že i ženy týrají své muže?

A co je vůbec domácí násilí?

Při definování domácího násilí můžeme vycházet z trestního zákona, ve kterém byl poprvé v roce 2004 zmíněn pojem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě nebo osoby blízké. Přičemž osobou blízkou se rozumí příbuzní v přímé linii – manžel, manželka, sourozenci nebo jiné osoby v poměru rodinném nebo jemu podobném (například partnerský vztah druha a družky).

Nejčastěji se jedná o fyzické i slovní útoky, tělesné týrání, omezování osobní svobody, vydírání, sexuální zneužívání, výhružky apod. Takové chování vyvolává trvalý strach oběti ze svého trýznitele, což mu umožňuje udržovat nad obětí neomezené mocenské postavení a donutit ji, aby se podřídila jeho vůli. Kontrolu veškerého života oběti uplatňuje násilník jako svůj samozřejmý nárok.

Ale! V širším slova smyslu lze za domácí násilí považovat veškeré násilí v rodině a domácnosti. V tomto smyslu je pak za násilí v rodině považováno jakékoli jednání či opomenutí, které negativně ovlivňuje nebo poškozuje oběť, narušuje její psychickou stabilitu a integritu, poškozuje rozvoj její osobnosti nebo omezuje svobodu.

Kdo je nejčastější obětí?

Literatura uvádí, že ženy jsou nejčastějšími oběťmi domácího násilí, a to až z 92–98 %. Následují děti. V souvislosti s týranými dětmi se hovoří o syndromu CAN neboli syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. V rodinách se domácí násilí v 69 % odehrává za přítomnosti dětí (!). Lze konstatovat, že přítomnost dětí v případech domácího násilí je vysoce ohrožující a narušuje jejich zdravý vývoj.

A co muži? Tato skupina sice není velká, přesto však je velmi skrytá. Muži jsou oběťmi domácího násilí ve 2–5 %. Málokterý muž veřejně přizná, že je svojí ženou týrán. Obraz muže jako oběti nepatří do mužské rolové charakteristiky, je společensky nepřijatelný, vzbuzuje posměch (lidová čeština používá pro takové muže názvy jako bačkora nebo pod pantoflem), proto muži málokdy násilí zveřejní.

Senioři jsou rovněž velmi latentní skupinou, která jen zřídka mluví o násilí. Mezi seniory ve věku nad 65 let trpí domácím násilím 3–5 % osob. Většinou se násilí na seniorech dopouštějí jejich děti, což je pro seniory velmi bolestné a jen neradi o této skutečnosti hovoří. Poslední skupinou jsou zdravotně postižení lidé. Tato skupina jako oběti je téměř neznámá, pouze nejzávažnější případy, které zpravidla končí tragicky a dostanou se před soud, jsou zveřejněny. Násilí páchané na postižených je skryté, neexistují žádné statistické údaje o jeho výskytu. Zdravotně postižení jsou velmi zranitelnou skupinou, protože jsou mnohdy odkázány na péči násilníka, a vhledem ke svému hendikepu se ne vždy dokážou účinně bránit.

Podle čeho lze identifikovat domácí násilí?

Charakteristickými znaky jsou:

·      asymetrie ve vztahu – určující znak projevující se bezvýhradnou mocí na straně násilné osoby a naprostou bezmocí oběti, která je dlouhodobě udržovaná v závislém postavení; jedná se o nerovnoprávné postavení, kdy si násilná osoba vynucuje absolutní poslušnost a podřízenost

·      dlouhodobost – násilí trvá často několik let a stále eskaluje (podle zkušeností z praxe žena často vyhledá pomoc až po 7 a více letech trvání násilí)

·      opakující se ataky – domácí násilí představuje nepřetržitý koloběh útoků, ať již slovních nebo fyzických, přerušovaný fázemi usmiřování, slibů a obdobím relativního klidu, které se však postupně zkracuje, zatímco období vytváření napětí a útoků se rozšiřuje

·      stupňující se agresivita – útoky jsou s každým dalším opakováním brutálnější, objevila-li se na počátku rozvíjejícího se domácího násilí facka, na jeho konci může být vysoce nebezpečný fyzický útok, který zanechá celoživotní stopy a může vést k ohrožení zdraví oběti

·      obtížná postižitelnost a kontrolovatelnost – vzhledem k tomu, že domácí násilí není vystaveno zrakům veřejnosti, odehrává se v soukromí bytu, je jakýkoli zásah do tohoto teritoria obtížnější a také dokazování násilí je složitější; v současné době již existují metodiky pro policisty, které rozpoznání domácího násilí ulehčují

·      pokračování násilí i po rozchodu – zkušenosti ukazují, že domácí násilí má tendenci přetrvávat i po ochodu oběti ze společné domácnosti a rozvodu; tato situace nastává zejména v těch případech, kdy má ohrožená osoba s násilníkem děti, které se stávají prostředkem dalšího týrání

Vážně? Tolik druhů?

Přiznáváme se, že ani nás nenapadlo, kolik podob domácího násilí existuje. Domácí násilí se sice dá rozdělit na jednotlivé druhy, ale z hlediska ohrožené osoby se prolínají a zpravidla se nedějí izolovaně.

Nejviditelnější je samozřejmě fyzické násilí, protože obvykle zanechává stopy v podobě modřin, jizev, popálenin, zlomenin, zaschlé krve apod. Často jde o brutální bolestivé útoky, které s sebou nesou riziko poškození zdraví a v extrémních případech může tento druh násilí vyústit v přímé ohrožení života.

Psychické násilí souvisí s násilím fyzickým nebo se může odehrávat samostatně. Většinou stojí na počátku rozvíjejícího se řetězce fyzického násilí, později je ohrožená osoba vystavena současně fyzickým útokům i nadávkám. Ponižování

je obtížně dokazatelné, neboť na první pohled není zřejmé, zda je osoba skutečně psychicky týraná. U psychického násilí si zprvu ohrožená osoba nemusí uvědomovat, že jde o násilí (například mocenská opatření související s žárlivostí si vykládá jako velkou lásku).

Emocionální násilí je orientováno na osoby, zvířata a věci, ke kterým má ohrožená osoba citový vztah. Nejčastěji jde o vyhrožování likvidací domácích zvířat nebo její provedení, ničení věcí patřících do osobního vlastnictví ohrožené osoby či věcí, ke kterým má vztah a představují nenahraditelnou vzpomínku.

Sociální násilí se zaměřuje na sociální postavení a prostředí oběti. Zahrnuje izolování ohrožené osoby od ostatních lidí, zablokování telefonu, zákaz vycházení z bytu, kontrola času a sociálních kontaktů. V případě, že ohrožená osoba ztratí kontakt s vnějším světem, nemá možnost prodiskutovat svůj problém a srovnávat, dochází u ní k deformaci vnímání reality – normou se pak stává to, co žije, tedy dennodenní násilí.

Ekonomické násilí se dotýká základních potřeb ohrožené osoby – jídla, bydlení, ošacení a podobně. Zahrnuje zákaz docházení do zaměstnání, nechávání se doprošovat o peníze, kontrolu vydávání peněz a požadování vyúčtování i nepatrných částek, odmítání financovat stravu, platit nájem a třeba znemožnění disponovat společným účtem.

Poslední podobou domácího násilí je sexuální násilí, které je rovněž hůře rozpoznatelné a dokazatelné, neboť také nezanechává stopy a odehrává se v intimním prostředí beze svědků (v některých vyhrocených případech jsou svědky děti). Zahrnuje znásilnění, vynucování si sexuálního styku nebo sexuálních praktik proti vůli ohrožené osoby, sexuální napadání nebo napadání erotických částí těla a jednání s ohroženou osobou pouze jako se sexuálním objektem.

Přečtěte si příběh paní Mileny, který zaznamenalo centrum pro osoby ohrožené domácím násilím ACORUS.

Milena, 27 let, pochází ze čtyř dětí, narodila se jako první dítě matce alkoholičce. Každé z dětí mělo jiného otce. Milena byla nechtěné dítě a matka jí to celý život připomínala.

U matky se střídali partneři, kteří ji vždy nepřiměřeně fyzicky trestali. Milena vzpomíná na otčíma, který ji v jejích pěti letech zbil železnou tyčí, takže musela být hospitalizována v nemocnici.

Ve dvanácti letech začal přítel matky, který s nimi tehdy žil, Milenu sexuálně zneužívat. Když se s tím matce svěřila, nevěřila jí. V patnácti letech Milena utekla a žila v partě na ulici. Prostředky na obživu získávali trestnou činností.

V té době začala chodit s jedním klukem z party a začali spolu žít u jeho početné rodiny. V průběhu tří let se jim narodily dvě děti. Partner Milenu po celou dobu bil a svoji agresivitu si vybíjel i na dětech. Do Acorusu přišla Milena s velkými ránami na těle i na duši. Viditelné modřiny i zlomeniny se zahojily, ale psychická zranění dlouho přetrvávala. Milena jakoby stále zůstala tou malou holkou, kterou nemohla být v dětství.

Acorus pro Milenu znamenal první bezpečné místi, které ve svém životě měla, poprvé zažila, že svět může fungovat i bez násilí.

ACORUS poskytuje osobám ohroženým domácím násilím komplexní odbornou pomoc směřující k překonání nepříznivé sociální situace a k začlenění do běžného života bez přítomnosti násilí. Odborníci poskytují pomoc prostřednictvím azylového domu, krizové pomoci, odborného sociálního poradentství a poskytování právních informací.

Zapojit se může každý

ACORUS v současné době intenzivně shání prostředky na sociálně právní poradenství poskytované v jejich pražské ambulantní poradně. Pomoci můžete poskytnutím finančního daru v libovolné výši nebo zřízením trvalého příkazu pro pravidelnou platbu. Pomůže jakákoli částka.

Lze odeslat DMS dle svého výběru v hodnotě 30, 60 nebo 90 Kč na telefonní číslo 87 777.

DMSmezeraACORUSmezera30

DMSmezeraACORUSmezera60

DMSmezeraACORUSmezera90

Pomoct ale můžete i jinak. V současné době se azylovému domu hodí mopy, smetáky, tonery, mobilní klimatizace, dětská houpačka, ale také můžete darovat stravenky pro jejich klientky.

Dále uvítají jakékoli nabídky firem, soukromých či právnických osob, jejichž služeb by mohli využít za účelem zkvalitnění a zvýšení dostupnosti služeb poskytovaných osobám ohroženým domácím násilím.

Kontakt pro případ vašeho zájmu o podporu aktivit ACORUSu: Ing. Iveta Wollerová: iveta.wollerova@acorus.cz.

Pomoct může opravdu každý!

Text: Jakub Pavlovský @bookscalling